Rabaz, CZ - Informace
"Kdybychom se k lidem chovali se stejnou něhou jako ke svým kočkám - také by předli"
If we treated everyone we meet with the same affection we bestow upon our favorite cat, they, too, would purr."?
ČASTÉ DOTAZY / QUESTIONS
Rozdíl v zakoupení koťátka "na mazlíčka" a "do chovu"
Pokud si plánujete pořídit koťátko plemene mainská mývalí a nechcete dále odchovávat koťátka, tak to znamená, že si pořizujete koťátko tzv. "NA MAZLÍČKA". Takový kocourek nebo kočička nemohou mít koťátka (v důsledků kastrace). Jedná se vždy o zcela zdravé, krásné a mazlivé koťátko, dokonce s ním můžete jezdit na výstavy, kdybyste chtěli, ale zcela jasně jste se rozhodli, že nebudete chovat kočky. Cena mazlíčka je výrazně nižsí.
Pokud byste však chovat chtěli, tak si pořizujete koťátko tzv. "DO CHOVU", pak můžete odchovávat další krásná koťátka s PP.
Pokud ještě chovateli nejste, je třeba před pořízením koťátka takové rozhodnutí důkladně zvážit,
přihlásit se do Speciální organizace chovatelů koček ve Vašem okolí
a zaregistrovat si chráněný název chovatelské stanice. Odchov koťátek bez PP nepodporujeme
a není na kočičkách zakoupených v naší CHS možný.
Cena
Obvyklá cena koťátka "na mazlíčka" je 20 000 Kč (15 000 Kč - 25 000 Kč), za koťáko do chovu alespoň dvojnásobek.
Ano, teď jste možná někteří zděšením ztratili dech, znám to, také jsem to kdysi zažila. Nadechněte se zhluboka a vemte v úvahu,
že i toto je nejnižší možná kompezace toho, kolik chov kočiček a péče o ně stojí. Objednávky pro běžnou skupinku kočiček se u chovatelů pohybují
v řádu desetitisíců, pořízení chovných zvířat (ne vždy nakonec chovnými mohou být) v řádu stovek ticíců.
Hmotnost Maine Coon
Hmotnost dospělého kocoura plemene mainská mývalí je 6 až 12 kg (nejčastěji 7 - 9 kg), hmotnost dospělé kočky 4 - 9 kg (nejčastěji 5 - 6 kg). Všechny uvedené hmotnosti jsou zcela reálné a z mé praxe v chovu kočiček.
Mainská mývalí se nepořizuje na kila. Kolik váží rodiče koťátka Vám říct mohu,
ale kolik bude vážit Vaše koťátko nevím. Nějaké předpoklady můžeme usuzovat z předků koťátek, možná dle vývoje v průběhu odchovu,
ale dle zkušeností vidím, že jsou to jen a pouze odhady, které nemusí vyjít. Je zcela běžné, že po mém 8 kilovém kocourkovi
je v jednom a tomtéž vrhu kocourek,
který váží 6 kg, přičemž jeho bratr má 12 kg, třetí bratr 7, čtvrtý 9. U drobnějšího koťátka - kočičky očekávám,
že bude mít sotva 4 kg v dospělosti a ona má nakonec krásných 6 - 7 kg. Pokud nechcete být zklamaní, doporučuji smířit se
s šestikilovým kocourkem a čtyřkilovou kočičkou a každé kilo navíc brát jako bonus ;)
Věk při odběru koťátek
Koťátko je jiný živočišný druh než štěňátko, které můžeme od maminky odebrat již v 8. týdnu. Kočky jsou malé šelmičky, které mají specifické požadavky na svůj zdárný vývoj a jedním z nich je i řádné kojení. Kočka - matka kojí velice dlouho, někdy opravdu až do 12 týdnů věku. V době od narození po 3. měsíc věku se koťátko postupně musí zadaptovat na pevnou potravu, aby se předešlo pozdějším trávícím problémům, ale HLAVNĚ, koťátko se potřebuje socializovat! Není to vyloženě smečkové zvíře, jako pejsek. Zvykání na ruchy okolí a na lidi mu trvá podstatně déle. Získat si plnou důvěru kočky chce čas. Koťátko se ve věku do tří měsíců učí, že člověk je velký kamarád, s kterým si může kdykoli pohrát. Učí se, jak si hrát šetrně, jak si hrát tak, aby to jeho spoluhráče nebolelo. Upevňuje si návyk na hlazení a manipulaci. V tom všem je důležitý nejen člověk a jeho laskyplný přístup, ale i matka koťátka a jeho sourozenci. Opravdu je dokázáno, že koťátka odebraná od maminky dříve, daleko častěji trpí psychickými poruchami, jako jsou problémy s chováním, zkratové jednání apod..
Koťátko ve 13. týdnu je již zvířecí osobnost, která je schopná samostatnosti a má naučené a upevnění návyky jednání s člověkem
a ostatními kočičkami. Ale zdaleka to není konečná, od 13. týdne je na Vás, abyste osobnost své kočky/kocoura rozvíjeli,
dali mu domov plný lásky,
prostor pro hraní, mazlení a klidný spánek. Poskytli mu domov, ve kterém jej budete brát jako hodnotného člena Vaší smečky a
budete si ho vážit.
Kočka a venkovní prostředí
Často slyším názor, že mainská mývalí je přírodní kočka, proto musí chodit ven. Toto tvrzení Vám musím vyvrátit. Pokud Vaše kočička nebude mít přístup ven, tak to opravdu nevadí. Dokážete ji poskytnout plnohodnotný život i v bytě. Většina kočiček tohoto plemene je takto chována a jde na nich jasně vidět, že jsou spokojené, cítí se v prostředí svého domova bezpečně a šťastně. Přísun čertvého vzduchu však ocení (většinou lze zajistit alespoň zabezpečením okna, kam může miláček chodit sedávat, pozorovat okolí a dýchat čertvý vzduch).
Jestliže Váš byt nebo dům disponuje balkónem, určitě vřele doporučuji balkón zabezpečit sítí nebo pletivem a kočičku na něj pouštět. Jedná se o bezpečný způsob přímého kotaktu s venkovním prostředím, který kočička ocení.
Pokud máte možnost kočičku pouštět ven, je to reálné pouze v zabezpečeném prostoru, např. voliéra přizpůsobená kočičce, krytá i zvrchu.
V oplocené zakradě, kam nemůžou psi se dá kočička vzít ven na postrojku pro kočky
(na ten si ale musí nejprve zvyknout, což někdy není snadné).
Určitě nepouštějte svoji kočičku na zahradě na volno, jelikož byste riskovali, že ji něco poplaší, přeskočí plot a
máte vystaráno minimálně o pořádné nervy.
Důležitost průkazu původu
Občas se mi ozvou lidé, kteří jsou nadšení z koťátek, rozhodli se pro koupi nějakého z krasavečků, ale logicky neví, k čemu by jim byl ten "papír", který přece jen uloží někam do šuplíku a pokud se jím nechlubí před přáteli, že mají opravdového šlechtice s dlouhým rodokmenem, tak je jim přece (v případě, že nechtějí chovat) K NIČEMU. Takže slýchám otázky typu: "Ale papíry my nepotřebujeme, my ho chceme jen na mazlení."
POZOR spřízněnci kočičích duší! Průkaz původu značí hlavně ZPŮSOB CHOVU kočiček, a že se jedná o konkrétní plemeno. Není to o fyzickém kusu papíru, který dostanete ke koťátku, ten můžete klidně založit do šuplíku a třeba jej již nevytáhnout. V dnešní době je chov tzv. papírových a bezpapírových zvířat ve velkém roporu. Koťátko bez PP sice pořídíte mnohdy pouze za poloviční cenu, ale zdání výhodného nákupu klame! V konečném důsledku můžete za koťátko zaplatit mnohem více na veterině. Bezpapírová koťátko jsou ve většině případů chována v naprosto nedostačujících a zdraví ohrožujících životních podmínkách. Koťátka jsou téměř vždy odstavena od své maminky příliš brzy a jejich socializace je na velice nízké úrovni. Samozřejmě můžou existovat výjimky, kdy je to přesně obráceně, jako ve všem, ale většinou toto platí.
Pokud jste se rozhodli pro čistokrevnou kočičku, doporučuji volbu koťátka z chovatelské stanice, kde vidíte, v jakých podmínkách koťátko žije. Na vlastní oči se přesvědčíte, že koťátka jsou na člověka zvyknutá, a že jsou zdravá. Chovatelé chtějí vědět, jestli jde koťátko do dobrých rukou, a rádi nové majitele svých odchovů vidí osobně. O každé koťátko s láskou pečovali a chtějí jim zajistit skvělý nový domov. Chovatelská stanice je vždy registrována pod nějakou z organizací, např. nás sdružuje SCHK (Sdružení chovatelů koček), které je odborností ČSCH (Českého svazu chovatelů), ten je členem FIFe (Mezinárodní kočičí federace). Chovatelé, kteří svá koťátka registrují a nechají jim vystavit PP musí splňovat požadavky pro chov koček a odchov koťátek. Musí jim zajistit optimální životní prostor, veterinární péči, každého chovného jedince vystavit na výstavě, sledovat zdraví a genetiku zvířat. Jsou limitovaní počtem vrhů od jedné kočičky. Koťátka nesmí dávat od maminky dříve než ve 13. týdnu věku atd. atd.
Za koťátko s průkazem původu zaplatíte sice víc peněz, ale máte na něj jakousi záruku, že mu bylo dáno vše, co potřebuje. Proto se u chovatelů s PP vystavují kupní smlouvy, kde je napsáno, co vše chovatel splnil a naopak co se od nového majitele vyžaduje.
Stalo se mi již ve 3 případech, že si lidé chtěli pořídit koťátko od nás, ale nakonec si to z finančních
důvodů rozmysleli a koupili si roztomilé koťátko údajně daného plemene bez PP. První případ byla rodina z nedalekého okolí, která sehnala za levno, dokonce za cenu jednoho dostali
nabalené i 2. koťátko zdarma, jako kamaráda. Druhý den po tom, co si jej dovezli domů, tak mi volali, že jednomu koťátku teče z nosu, smrká, pčíká, je celé olepené od soplíků a
má zateklá očka, to ještě nevěděli, že obě zvířátka mají svrab. Tak začal kolotoč kolem veterinářů. Koťátka dali do kupy, ale celková
léčba je vyšla na hodně peněz, chovatelka s nimi nekomunikovala. V druhém případě si mě našli
zájemci na výstavě a chtěli černého kocourka, těsně před odběrem s koupě sešlo, jelikož narazili na inzerát koťátek za poloviční cenu.
Koťátko si dovezli domů, to nechtělo několik dní vylézt z pod skříně, když vylezlo, absolutně jej nezajímali lidi, neznalo je,
bylo vyděšené a neumělo se k člověku chovat, neustále prskalo, vrčelo a nenechalo se pohladit. Opět kontakt s původním chovatelem "na bodě mrazu". Majitelé koťátka mi
několikrát volali, co mají dělat, byli velice nešťastní z nastalé situace. I takto se pomyslné ušetření na zvířátku může projevit.